.::Nikdo si nezaslouží tvoje slzy i pláč. Ten, kdo si je zaslouží tě nikdy nerozpláče::.
překvapivá skutečnost
Oba vešli do veliké knihovny, kde si vykouzlili křesla, na která se posadili.

"Harry vůbec nevím, jak mám začít."

"Asi by bylo nejlepší začít od toho, že nejsi mrtvý, a jak to, že mluvíš česky?"

"Dobře, začnu tím, proč nejsem mrtvý. Bellatrix nezabila mě, ale jen můj klon, ale i tak mě oblouk obral o spoustu energie." Na chvíli se zamyslel.

"A kde jsi byl celou tu dobu?"

"Dokonce války jsem byl v Austrálii v jednom výcvikovém středisku pro budoucí bystrozory. Vyučoval jsem tam zvěromagii, a taky mě dávali do kupy. Jakmile jsem se dozvěděl, že jsi porazil Voldemorta a někam jsi zmizel, dal jsem výpověď a šel jsem tě hledat. Našel jsem tě před 8 lety. V Praze. Žil jsem vedle tebe, jenže jsem se nikdy neodvážil ti říct, že jsem naživu a, že moje žena je tvojí tetou.

"Moje teta? Nechceš mi doufám říct, že jsi tam byl s Petunií." Zamračil se Harry.

Sirius se rozesmál, "ne s tou starou rašplí určitě ne, a hlavně to není tvá pravá teta. Asi ti to nikdo neřek, ale je to sestřenice tvé maminky. Lili stejně, jako tebe položili na práh domu. A její sestru také, i když k někomu jinému. Lili přijal její strýček s tetou jako svoji vlastní a adoptovali ji. Bellatrix dali před dům Blacků a strýček s tetou ji jako Blackovou vychovali.

"Počkej, nemyslíš náhodou tu odpornou, hnusnou smrtijedku, která tě málem zabila?"

"Nezabila mě, ale můj klon a bylo to předem domluvený…" chtěl ještě něco dodat, ale někdo ho předběhl.

"Nikdy jsem nebyla smrtijed, ale Brumbálův zvěd."

"A to ti jako mám věřit?"

"Je to pravda." Konstatoval Sirius. " Nevěděl to nikdo kromě Belly a Brumbála. Tedy do té doby, než jsi mě šel zachraňovat na ministerstvo, pak jsem to věděl i já, ale když jsem přišel do Brumbálovy pracovny, málem jsem ji přizabil."

"Nevěděla jsem, co mám dělat, když jsem zjistila, že mám sestru a moji rodiče nejsou moji rodiče."

"A proč, tedy vlastně jak ses stala nejvěrnější smrtijedkou? A proč jsi to udělala Longbottomovým?"

"Longbottomovi by mohli být v pořádku, kdyby je někdo dokázal odčarovat, dokázal to pouze Brumbál a pak by to mělo zlomit kouzlo světlé trojky." Řekla smutně.

"Co je to ta světlá trojka?"

"To jsou tři dědicové světla, nejlépe tří generací."

"Ale to je můžeme dát dohromady!" zajásal Harry.

"Jakto? Dědicové jsme tu já a ty, kdo je ten třetí?"

"Lucka."

"Ale Lucka ještě není plnoletá, takže nemůže právoplatnou dědičkou."

"Plnoletá sice není, ale právoplatnou dědičkou je."

"Jak je to možné?"

"Lucka totiž není jen právoplatnou dědičkou, ale dvojitou dědičkou světla, proto se na ní některé její schopnosti projevili už teď. Ale ještě jsi mi neřekla, jak to, že jsi byla nejvěrnější smrtijed a černou magii ses učila od samotného Voldemorta."

"Ty si nedáš pokoj, co." Odpovědí jí bylo zavrtění hlavou. Povzdechla si. "Harry, když jsem k němu v 17 šla, tak jsem byla jenom řadový smrtijed. Po pár akcích na řád, kdy jsem se velice snažila, si mě začal všímat. A vzal si mě do parády. Mnohokrát jsem měla chuť dát mu pěkně do zubů, ale nikdy jsem to neudělala, bohužel. Hrozně si vyčítám, že jsem nedokázala nikoho varovat a pomoct Jamesovi a Lili." Po těchto slovech to už Bellatrix nevydržela a rozplakala se.

Harry ji objal a začal utěšovat. "Ale no tak, tetičko, přeci bys nebrečela."

Bellatrix se, ale rozbrečela ještě víc.

"Ale no tak, přeci nechceš, aby ti tvá, no co to vlastně je, neteř?" obrátil se na Siriuse. Ten, ale takticky vyklidil pole.

"No dobře, ty mi neporadíš."

"Dobře, tak aby tvoje neteř viděla ubrečenou."

"Ty ji chceš přivést?" trhla sebou Bella a otřela si slzy.

"To bych neměl? Ty ji snad nepřeješ vidět?"

"Ne to určitě, ne" usmála se přes slzy. "Chtěla bych se zeptat, jak je na tom Nevill, a co, kdybychom ještě dnes nebo zítra jeho rodiče probudili zpátky k životu."

"Bellatrix nechci kazit tvoji radost, ale Nevill je už 10 let i se svojí manželkou po smrti. Byli zavražděni v poslední bitvě." Když jí to říkal, objevily se mu v očích smutné plamínky.

"To je strašné a nebude pro Longbottomovi lepší v tomhle stavu, kde se teď nacházejí zůstat?"

"Ne, to si nemyslím, můžou se těšit z vnučky a Lena bude mít taky určitě radost, že se její babička a dědeček uzdravili."

Sirius se mezitím vrátil se třemi sklenicemi pomerančové šťávy a láhví máslového ležáku.

"Ale ještě jsi mi neřekl Siriusi, co jsi dělal v Praze."

"Pamatuješ si na ty starší manžele, kteří bydleli hned vedle vás a občas ti hlídali Lucku?"

"Jasně, že pamatu…Nechceš mi tím doufám naznačit, že to jste byli vy dva."zíral nevěřícně na střídavě na Siriuse a Bellatrix, Siriusův potutelný úsměv naznačoval, že právě to se mu snaží naznačit.

"Celou dobu se k tomu snažim dostat." Usmál se Sirius.

"Tak to ty jsi byl ten pes, se kterým chodila tadyhle mladá paní na procházky." Mrkl na Belu, "a já proč jsi ses mi zdál tak povědomí. Teď dojdu říct Lucce, ať i zabalí, že se stěhujeme do mého bývalého domu, doufám, že tu zůstanete, máte mi toho ještě hodně co vyprávět."

"Když nám to pán domu, tak krásně nabízí, nedá se na to nic namítat." Odpověděl z oba Sírius. "Je tu pořád Cory?"

"Abych se přiznal, netuším, než jsem odjížděl, dal jsem jí volnost, vlastně ni nevím, jestli odešla či zůstala. Cory?" nesměle zavolal na domácí skřítku, která se o dům starala v době Harryho dětství.

PUF. V místnosti se objevila malá skřítka s pronikavýma očima. "Ano pane, co si přejete?"

"Rád tě vidím, a doufám, že jsi nezapomněla, co jsem ti říkal, než jsem odjel." Podíval se na ni.

"Jistě, že ne pa… Harry."

"To jsem rád. Prosím tě, připrav druhé patro pro obývání. Ode dneška tu budu bydlet spolu s Luckou, mým kmotrem Siriusem a jeho manželkou Bellatrix.

"Dobře, je to všechno."

"Ano, pak si promluvíme, rád bych slyšel, co jsi tu celé ty roky dělala." Skřítka přikývla. Měla svého pána ráda, a proto byla ráda, že se opět vrátil.

PUF! A po skřítce nebylo ani památky.

"Já zajdu pro tu Lucku a zítra si uděláme ten malý výlet k Mungovi."

Harry se přemístil před doupě a uviděl šest osob, jak létají ve vzduchu, jen stěží v jedné z nich poznal Lucii. Chvíli se díval, jak jí o jde, ale po nějaké chvíli zavolal.

"Lucko, Lucinko, poleť dolů."zavolal. Lucie sklopila koště a střemhlav se pustila k zemi, Harry měl docela strach, že to nevybere a rozplácne se jak široká, tak dlouhá na zemi. Ale to by nesměla být dcera nejmladšího chytače za sto let, Ladně to vybrala a seskočila přímo k tátovým nohám, podstatně pomaleji se k nim připojili dívčí i chlapecká dvojčata a Lena.

"Co potřebuješ?"

"Bude ti hodně vadit, když se přestěhujeme už dneska?" zeptal se s výrazem provinilého chlapečka.

Lucka se zasmála, podobný výraz nasadil, když po ní něco chtěl. "A kam?"

"Do domu mých rodičů v Godrikově dole."

"Doufám, že budeme trávit hodně času tady, protože bez urážky tati s tebou je občas zábava, jak v márnici." Tato hláška vyvolala u všech záchvat smíchu, jen Harry měl ten smích trochu rozpačitější.

"Díky princezno, a teď si jdi zabalit treperendo. Za 15 minut ať jseš u krbu."

"Dobře už letím."

"Tak to teda neletíš, to koště mi tady necháš, Ron s Hermionou by asi nebyli rádi, kdyby měli na té nové omítce tvůj obtisk." Druhá salva smíchu na sebe nenechala dlouho čekat. Lucka se trošičku naštvaně blížila bez koštěte do domu a Harry ji následoval. Šel se rozloučit s Hermionou, hledal ji po celém bytě a teprve po deseti minutách ho napadla její nejoblíbenější místnost, knihovna, samozřejmě, že ji tam našel a nad hodně tlustou knihou.

"Hermiono, přišel jsem se rozloučit."řekl se školáckým výrazem, který měl, vždy když něco udělal. Hermiona se hrozně lekla, tento výraz měl i když odcházel před 11 lety, nechtěla znovu ztratit kamaráda. Nešlo jí to na rozum, vždyť přijal nabídku Minervy.

"Rozloučit?" vzhlédla s překvapením v očích. Pomalu se do nich spontánně začali hrnout slzy a ona je jen silou vůle potlačila.

"Jo, stěhujeme se do domu mích rodičů, už jsme tady zacláněli dost a dost."

"Ale vubec ne, byli jsme rádi, že jste se vrátili. Doufám, že se vám tam bude dobře dařit, Nevracejí se ti tam vzpomínky na Ginny, přeci jenom jste tam žili dva roky."

"Vracejí, ale s tím nic neudělám, musíme žít dál. Prosím tě, půjde dneska nebo zítra Lena za babičkou a dědou?"

"Chtěla se za nimi podívat, proč se ptáš?"

"Možná jsem našel způsob jak je vrátit zpátky mezi žijící a ne aby byli mezi přežívajícími. Ale prozatím jí nic neříkej, nechci, aby byla zklamaná, kdyby se to nepovedlo. Prosim, nepouštěj jí tam, dneska ani zítra."

Hermiona na něj chvíli koukala s pusou dokořán, ale nakonec po nekonečně dlouhé době kývla. "Dobře." Když už byl skoro venku z knihovny, zavolala za ním. "A hodně štěstí."

V kuchyni už čekala Lucka, oba vkročili do krbu a odletaxovali se do Godrikova dolu. Vystoupili z krbu a první co Lucka v novém domově zahlédla, byl velký černý pes, co se řítil přímo k nim. Opřel si tlapky o Harryho, který to nečekal, a oba skončili na zemi, až si dal Harry málem hlavou o krb.

"Čmuchale, přestaň, no tak. Nemyslíš, že jsi na takové blbosti už trochu starý?" říkal Harry a snažil se dostat dál od lízající tlamy a shodit to velké "tele" ze sebe.

"Tati, proč myslíš, že je ten rozkošný pejsek starý? Vždyť vypadá skoro jako štěně. Hladila pejska za ušima. Otočila se na svého otce a za ní se ozval hlas.

"Vidíš i tvoje dcera je zdvořilejší než ty, starý. Pch." Lucie se prudce otočila a viděla, že místo psa hladí nějakého star… pána staršího data narození. Tak příšerně se lekla a zaječela. "Ááááááááá co to je?" a uskočila směrem ke svému otci.

"Vidíš Sirie co děláš, lekáš mi dcerku." Podíval se na dcerku a začal ji uklidňovat.

"Pššt, no tak Lucinko uklidni se, to je jen Sirius, můj kmotr a nejlepší přítel tvého dědečka."

Lucka zvedla hlavu. "Není to ten, o kterém jsi mluvil, když u nás byla teta Hermiona? Ale ten má být přeci mrtví ne?"

"Ale, ale mladá dámo, vypadám snad jako mrtvola?" zeptal se Sirius a dal si ruce v bok.

"No to ne, i když kdo v dnešní době ví?"

"Ňák rychle ses z toho šoku dostala."usmála se Bellatrix.

"A kdo jste proboha vy, mám pocit, že jsem vás někde viděla, ale kde to netušim."

"To je vyloučeno, ale jmenuju se Bellatrix, sestra tvé babičky. Říkej mi Bello."

"Já už tady vážně nic nechápu. Nejdřív se pes změní v člověka, který má být jak se později dozvím tátův kmotr a nejlepší přítel dědečka a ještě ke všemu už 17 let mrtví a ještě se tu objeví nějaká ženská, která se vydává za sestru babičky, která podle toho co vím, žádnou sestru mít neměla a ještě k tomu nevím sice jestli je to shoda jmen nebo co, ale někdo se stejným jménem měl zapříčinit smrt zde přítomného kmotra." Vyletěla jako čertík z krabičky.

"Lucko, posaď se, všechno ti vysvětlím."pokynul jí Sirius ke dveřím do obýváku a prázdnému křeslu.

Bella zastavila Harryho, který chtěl jít za nimi. "Pojď mi pomoci do laboratoře. Musíme připravit dva lektvary a potřebuju trošku vzácnější přísady a nevím, kamsi je ty nebo ještě Lili dali."

"Co je to za přísady?"

"Prach z rohu krále jednorožců, pero tyrkysového fénixe, 5 kapek pterodaktylovy krve a ještě prach z křídel pegase."

"Tomu říkáš trošku vzácnější? Prach krále jednorožců by tam být měl, pero tyrkysového fénixe taky, s Pegasem to bude trošku složitější, protože od nich jsem ten prach neskladoval, ale pokusím se spojit s volodextrariusem a ten mi doufám pomůže, před asi dvanácti lety jsem mu zachránil mladé. Ale ten pterodaktyl? Vždyť ten vyhynul někde v Druhohorách, tedy myslím, že to bylo někdy v tý době."

"Nevyhynul, to si myslí jenom mudlové a nezasvěcení kouzelníci. Byli jen zredukováni stejně jako draci."

"Přesto si myslím, že to tu asi nebude, ale můžeme se podívat do zásob. Pojď se mnou." Harry ji vedl spletitými chodbami místním sklepením.

04.12.2007 21:27:12
pasu

Sčítání lidu pro zachování existence těchto stránek :D

*KLIK* (10837 | 100%)
Tyto povídky nebyly napsány za účelem zisku. Všechny postavy, jejich charaktery, a místa použité v knihách patří J. K. Rowlingové.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one