.::Nikdo si nezaslouží tvoje slzy i pláč. Ten, kdo si je zaslouží tě nikdy nerozpláče::.
Vztříc novému životu
"Hermiono prosímtě musíš všude nechávat ty svoje dopisy?"

"Promiň, ale nestíhám zachvíli máme hosty a já ještě nezačala vařit. Od koho je?"

"Od nějakého Hrnčíře. Kdo to je? A co nikomu nemáš říkat?"

"Zatím ti to říst nemůžu, ale věřím, že až se to dozvíš budeš nadšený. Můžu ti korát říst, že dnes na oběd přijdou ještě dva lidé, Kromě nás, Lupinových, Blackových a McGonagalové tu bude Jindřich Hrnčíř se svojí dcerou, která letos nastoupí do Bradavic." podala Ronovi vyčerpávající vysvětlení. Ale měla obavy jestli neprozradila příliš."

mezitím v čechách

"Lucko, máš už zbaleno?" zavolal Harry netrpělivě.

"Ještě chviličku, dám ještě pár věcí do kufru. Nejdéle za pět minut jsem dole."

Zabalila ještě mikroskop a dokumenty, které si vytiskla.

"Mám zbaleno. Kufr se mám pokusit snést nebo mipůjdeš pomoct." zavolala dolu.

"Nech ten kufr nahoře a pojď dolu mám pro tebe překvapení."

Lucie tedy sešla do přízemí, kde na ni čekal tatínek s malou zrzavou, chlupatou koulí v rukou a sovou sněžnou na rameni.

"Kočička!" vykřikla. vzala si ji od otce a zeptala se. "Jak se jmenuje?"

"Zatím nemá žádné jméno. Můžeš jí dát jaké chceš. A toto je Hedvika" ukázal na sovu, která seděla na jeho rameni. "Můj první opravdový dárek, dostal jsem ji od Hagrida k jedenáctým narozeninám. Teď bude nás obou, ale až půjdeme nakupovat, tak ti pokud budeš chtí koupím tvoji vlastní."

"Je nádherná. A to kotě je holka nebo kluk."

"Kočičí slečna"

"Tak to se bude jmenovat Štuclinka."(autorka podlehla nátlaku okolí, původní jméno bylo Šmuclinka prosím názory do komentů)

"Hezké jméno. přivolám nám kufry a přemístíme se. Accio kufry." jen to dořekl a už se k nim řítili jejich zavazadla a malá Lucka ohromeně zírala s otevřenou pusou."

"Když se něčemu divíte Kelišová, zavřete laskavě ústa. Napomenul Lucii hláškou z jeho oblíbené komedie Slunce, seno, jahody. A Lucka poslušně pusinku zavřela až zuby cvali.

Dalčím kouzlem zmenšil kufry do velikosti krabiček od zápalek, strčil si je do kapsy a začal vysvětlovat.

"Teď se přemístíme. Musíš se mě pevně držet a za žádnou cenu se mě nesmíš pustit. Budeš mít pocit jako když tě nekdo cpe do hadice na zalévání. Ale není to tak hrozné. Přiravena?"

"Ano" Přistoupila k otci apevně se zo chytla za ruku.

PRÁSK!

Skutečně hned jak se prásk ozvalo, měla Lucie strašně stísněný pocit. Motala se jí hlava, proto rychle zavřela oči. Když dopadli opět na pevnou zem, musel jí Harry chytit, jinak by upadla.

"Jak je?" tato slova ji jakoby probudila a ona otevřela oči. Stáli před nějakým velikým vysokým domem s krásnou velkou zahradou.

"Celkem to jde. Ale doufám, že to v blýzké době nebudu muset absolvovat podruhé" snažila se usmát, ale moc přesvědčivý úsměv to nebyl.

"Neseš to hůř než já. Vážně ti nic není?"

"Ne je to dobrý."

"Tak jdem? vztříc novému životu!"

"Jdeme"

Harry vzal svoji dceru za ruku a pomalu vyšli k tomu domu. Po pár krocích se Lucii zamotala hlava a odporoučela se k zemi.

04.12.2007 09:13:47
pasu

Sčítání lidu pro zachování existence těchto stránek :D

*KLIK* (10837 | 100%)
Tyto povídky nebyly napsány za účelem zisku. Všechny postavy, jejich charaktery, a místa použité v knihách patří J. K. Rowlingové.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one