.::Nikdo si nezaslouží tvoje slzy i pláč. Ten, kdo si je zaslouží tě nikdy nerozpláče::.
Seznámení s ...
Dveře Lucčina pokoje se rozletěly, Lucka se prudce posadila a protřela si oči, myslela si, že vidí dvojmo. Přední se totiž objevili dva naprosto identičtí kluci.

"Ahoj, omlouváme se jestli jsme tě vzbudili, ale dole říkali, že jsi se už probudila."

"Ne, neprobudili."

"Tak to je dobře. Já jsem Gerd a to je Gil." Otočil se k druhému chlapci "A tohle."Maličko poodstoupil, za ním se objevili dvě rudovlasé dívenky, kterých si předtím nevšimla. "Jsou Jessika s Margaret."

"těší mě." Usmála se na ně. "Já jsem Lucka."

Gerd přešel ke stolku s lektvary a přičichl k první lahvičce.

"Fuj" zaškaredil se. "Toky do tebe cpe Pomfreyka ty svoje blivajzy?"

"Jo, nejsou ale zas tak špatný, co se ti na nich nelíbí?"

"To víš, prý jsme zdědili nadání na průšvihy po strýčcích Fredovi a Georgovi a to se neobejde bez zranění. Takže i když ještě nechodíme do Bradavic, známe její ošetřovnu lépe než kdo jiný." Odpověděl místo Gerda Gil.

"Taky jdeš do prvního ročníku?" zeptala se pro změnu jedna z rusovlásek, modrooká Jessika.

"Jo," náhle ji něco docvaklo, "říkala jsi taky?"

"Přesně, máš postřeh. Do prvního jdu já, Jassika, Gil i Gerd" přitakala Margaret.

"Naše sestra Arabela jde už do třeťáku a "skorosestra" Lena do druhého." Řekl Gerd.

"Jak to myslíš, skorosestra? Zeptala se Lucka.

"No víš, Leniny rodiče Nevill a Lenka zemřeli ve válce proti Voldemortovi, v poslední bitvě. Tak ji táta s mámou maj v opatrovnictví, víš tvůj táta je její kmotr a naše mamka kmotra."

"Aha, ale vy nejste sourozenci, že ne?"

"Máš pravdu, jsme sestřenice a bratranci. Já a Gil jsme syny Hermiony a Rona a Jessika s Margaret Fleur a Billa, Bill je, vlastně byl tátovým starším bratrem. Víš strejda s tetou taky zemřeli, proto jsou u nás.

"Můžu se ještě na něco zeptat?" zeptala se Lucka nesměle.

"Jo jasně, klidně se ptej." Odpověděla ji Margaret.

"Kde jsou Lena s Arabelou?"

"Na mudlovském táboře. Mamka říkala, že jim to jenom prospěje."

"Kdo je vlastně ten mudla? Teta Hermiona to taky použila, když byla u nás a já to ňák nevim co to je." Ošila se.

"Mudla je ten, kdo neumí kouzlit." Vysvětloval důležitě Gerd.

Ťuk, ťuk

Dveře se otevřeli a do nich vběhl Harry.

"Nazdar mládeži, jak se cítíš?" otočil se k dceři.

"Dobře, můžu už z postele? Mě to v ní už nebaví."

"Ale, ale, ale. Dneska ještě ne, ale zítra pokud už budeš v pohodě, tak se budeš moc. Zatím odpočívej." Políbil ji na čelo.

Lucka se ujala role představitelky. "Tati to jsou. Gil a Gerd nebo možná Gerd a Gil." Ukázala za chlapce. "A tohle," obrátila se směrem k děvčatům. "Jessika s Margaret nebo možná obráceně, já vážně nevím." Dokončila zoufale.

Harry se zasmál. "Jak tak na ně koukám, tak jste se už stihli skamarádit. Pokud budete stejná kvítka jako vaši strejdové Fred a George, tak vás ani nemusíme rozeznávat"

To už se rozesmála i Lucka, při již druhé zmínce na tyto dva strejdy.

"Co ti dva dělali tak vyjimečného? Už o nich mluvil i Gil."

"Já nejsem ta správná osoba, která by ti měla vyprávět o jejich lumpárnách, to bude muset Fred." Odpověděl maličko posmutněle.

Ťuk, ťuk.

Do Harryho narazil Ron, který si neuvědomil, že by mohl někdo stát za dveřmi. Tato směšná groteska vyvolala salvu smíchu.

"Čemu se smějete?" Zeptal se Ron s předstíraným rozhořčením.

"My?" zatvářila se oboje dvojčata (chlapecká i dívčí) nevině, což vyvolala další výbuch smíchu. "Ničemu, ale vypadáte zajímavě."

"No nic, Harry Draco ti vzkazuje, že se máš u něho dneska v osm stavit u něj v kanceláři asi kvůli tý ividiuálce a na zítřek máme k dispozici 2 bystrozory k nákupům na příčný."

Harry se podíval na hodinky. Bylo třičtvrtě na osm. Proto se s povzdechem rozloučil dal Lucce pusu na tvář. Ze dvora se přemístil se vstupní haly ministerstva. Přišel k malému stolku s nápisem recepce. /omlouvám se, nevím jak jinak to nazvat.)

"Jméno?" zeptal se kouzelník mdlím hlasem, aniž by zvedl oči od lejster.

"Harry James Potter." Kouzelník se zarazil, zvedl oči a zeptal se. "Skutečně?" Harry Potter? Ale ten je přeci 10 let nezvěstný! Ukažte mi, prosím vaši jizvu." Harry si odhrnul čupřinu, aby stařík viděl.

"Dobře asi jste Harry Potter. Kam jdete?"

"Za panem ministrem, mám s ním schůzku."

"Když myslíte, mohu vás poprosit ještě vaší hůlku?"

"Ale jistě." Podal mu ji. Chvíli si ji prohlížel a pak ji prohnal několika přístroji. Když nic nenašel s těžkým srdcem ho pustil dál. "Můžete jít, 2 patro 3 dveře vlevo od výtahu."

"Děkuji." Harry se vydal dlouhou chodbou k výtahu, pozoroval věci kolem sebe, nic se nezměnilo od té doby co tu byl naposled. Výtahem s ním jela kupa obježníků. Zaťukal na dveře s tabulkou, která říkala "Draco Malfoy, ministr kouzel"

"Dále" ozvalo se. Otevřel dveře a za stolem seděl jeho dávný nepřítel, později přítel, blonďatý čaroděj asi v jeho věku.

"Ahoj Draco. Rád tě zase vidím."

"Víš, že já tebe taky? Budeš se divit, ale když ke mně přišla Minerva s prosbou, abych jejímu učiteli obrany proti černé magii povolil individuálku, nevěřil jsem, že by jsi to mohl být ty."

"To víš, zázraky se dějí, Kdo by to byl řekl, před takovýma 15 lety, že ty Draco Malfoy budeš na ministerském postu v době vlády dobra?"

"S tím dobrem to není tak jisté.."

"Co se děje?" zeptal se znepokojeně Harry.

04.12.2007 09:28:18
pasu

Sčítání lidu pro zachování existence těchto stránek :D

*KLIK* (10837 | 100%)
Tyto povídky nebyly napsány za účelem zisku. Všechny postavy, jejich charaktery, a místa použité v knihách patří J. K. Rowlingové.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one